kurzy
taneční soubor TYRANDOTMS
fotogalerie
kontakty
Tak zněla doba, v níž prožívala svá dívčí léta Jarmila Kröschlová, tanečnice, choreografka, pedagožka, docentka pro jevištní pohyb, novodobou taneční techniku a tanec. Významná osobnost našeho umění.
V pražském studiu Anny Dubské a Marie Volkové poznala rytmickou gymnastiku Jaques-Dalcrozovu a zaujata vstoupila do ženevské Dalcrozovy školy. Po čase přešla na Dalcrozovu školu v Hellerau u Dráždan, kterou absolvovala v roce 1921 natolik úspěšně, že zde zůstala jako vedoucí učitelka nauky o pohybu a pohybové výchovy. Podnítila zde vznik nového oddělení novodobé taneční techniky a výrazového tance. Dalcroze byl především hudebníkem, na pohyb a tanec nazíral z hlediska zákonů hudby, pohyb sám jej zajímal pouze jako reflexe hudebního a rytmického impulsu. Jarmila Kröschlová chtěla však jít dál. Seznámena s obrodnou a intuitivní tvorbou Duncanové, pokrokovou, na anatomickém základě postavenou gymnastikou Mensendieckové a profesionálně vyškolena u Dalcroze, vytkla si za životní cíl vytvoření technického základu novodobého tance a to novou cestou, s vyloučením klasické techniky. Jarmila Kröschlová dále obohatila estetícký základ moderní pohybové výchovy a výrazového tance. Propracovala metodu studia, vycházející ze spojení mezi lidskou psychikou a motorikou.
Jarmila Kröschlová se umělecky podílela na výbojích avantgardy v období mezi válkami. Její první sólové tance plynuly v tichu, vyjadřovaly dojmy z přírodních zážitků, pocity z architektury, barevnosti světla, životního boje. Se svou skupinou pak pořádala tanečně pantomimická představení a současně spolupracovala s režiséry Honzlem, Frejkou a E.F. Burianem v divadle Dada, v Osvobozeném divadle, v Moderním studiu a v Národním divadle. Bohuslav Martinů složil na její libreto Kuchyňskou revui. V roce 1932 se zúčastnila Mezinárodní soutěže choreografů v Paříži a získala spolu s jinými bronzovou medaili (Podvečer parného dne na hudbu Václava Smetáčka). Často spolupracovala se Sašou Machovem (Čarodějná láska Manuela de Fally, Obrazy velkoměsta na hudbu Musorgského Kartinek). Tíhla k dějovosti a jako výrazový prostředek často volila taneční pantomimu. Vytvořila dvě celovečerní hry: Reinhardt - Mozartovu Zelenou flétnu a lyrické drama Kolumbus s hudbou Hohagovou a texty Miloše Hlávky.
Po druhé světové válce pracovala pro LUT, byla členkou mezinárodni jury pro lidový tanec na festivalech v Bukurešti a Varšavě. Působila dlouho jako docentka pro jevištní pohyb na pražské Akademii múzických umění.
Mnohé současné pedagogy vychovala v seminářích pedagogiky umělecké pohybové výchovy na základě anatomickém, choreografie a tvorby výrazového tance.
1893 19.3. narození (Praha), otec Alois Kröschel, matka Božena Marešová
1912 - 1914 léčebný pobyt na italské Riviéře (TBC se nakrátko vrátilo v roce 1925)
1916 - 1918 soukromé studium v pražském Ústavu Jaques-Dalcroze a metody dr. B.Mensendieckové u dr. Heleny Vojáčkové
1919 - 1921 studium u E.Jaques-Dalcroze v Ženevě a ve škole Hellerau u Drážďan
1921 první samostatný taneční koncert pod názvem Mluva pohybu – Řím, Florencie, Ženeva, Praha, Hellerau
1921 - 1923 pedagogické vedení předmětu Vzdělávání těla v Hellerau – začátek experimentace vlastní metody
1923 čtyřměsíční studijní pobyt nově utvořené skupiny Jarmily Kröschlové v holštýnské vesnici
1923 - 1947 choreografické vedení Skupiny Jarmily Kröschlové
1924 sňatek s dr. Oskarem Schürerem z Augsburgu (Praha)
1926 zájezd SJK do Haida a Drážďan
1926 13.12. narození dcery Evy (Praha)
1927 zájezd SJK do Vídně a Záhřebu
1928 - 1970 pohybová a taneční spolupráce na inscenacích v Moderním studiu (jehož byla zakládajícím členem), v divadle DADA, v Osvobozeném divadle, v Národních divadlech v Praze a v Brně, ve školním divadle Disk, v divadlech v Mostě, v Trutnově, v Kolíně ad.
1929 účast na taneční výstavě v Magdeburgu
1931 založení školy pohybové a taneční kultury v paláci Fénix – s právem výuky profesionálů vlastní metodou (od r.1937 v Melantrichově ulici, od r. 1957 ve studiu ve Štupartské ulici)
1932 udělení bronzové medaile na mezinárodní choreografické soutěži AID v Paříži za Podvečer parného dne
1933 - 1936 režie vystoupení dětí z pohybových kurzů (pouť do Betléma, Vo mlsný koze, Mikulášská hra, Vítej, vítej, máji, Lesní panna, Perníková chaloupka, V.Novák: Taneček ve dvou aj.)
1936 účast na Mezinárodním kongresu hudební výchovy (Praha), účast na výstavě Tanec ve výtvarném umění a ve fotografii v Mánesu (fotografie, akvarely, návrhy kostýmů, přednáška)
1938 rozvod, zájezd do Francie se sborem Pražských učitelek – suita čsl. lidových tanců účast na výstavě svazu TRG Tanec ve fotografii v Domě uměleckého průmyslu
1939 jmenování předsedkyní svazu Tanec-Rytmika-Gymnastika (TRG)
1936 - 1945 podíl na činnosti odbojové skupiny PVVZ (Petiční výbor věrni zůstaneme)
1943 - 1945 místnost studia zabírá Wermacht
1947 zájezd na mezinárodní choreografickou soutěž AID v Kodani - Hra o sv. Dorotě
1949 - 1958 výuka na Divadelní fakultě DAMU, v r. 1952-1953 na taneční katedře AMU
1951 jmenování docentkou Akademie múzických umění v Praze (AMU)
1959 Studio pohybové a taneční výchovy přebírá Osvětová beseda, později Kulturní dům hl.m. Prahy
1970 poslední taneční koncert uváděný přednáškou JK pod názvem Mluva pohybu (jako první koncert v r. 1921)
1983 9.1. úmrtí (Praha)
1. Jarmila Kroschlová tančí Toccatu J. S. Bacha (Mozarteum, 1929).
2. Záběr ze Zelené flétny na hudbu z Mozartových skladeb upravených Nilsonem (1931). V roli Černokněžníka J. K., v roli Čarodějníka Jožka Šaršeová.
3. Jarmila Kröschlová a Naďa Kröschlová v postavách pávů z choreografie Podvečer parného dne (hudba Václav Smetáček). Na mezinárodní choreografické soutěži A.I.D. v Paříži získal tanec bronzovou medaili (1932).
4., 5. Kolumbus na text M. Hlávky a s hudbou staroanglických tanců a indiánských písní byl celovečerním dramatem. Snímek z prvního obrazu zachycuje Jarmilu Kröschlovou v roli Kolumba a členku skupiny S. Wotočkovou jako Krčmářku, na druhém snímku s námořníky (1936).
6. Jarmila Kröschlová vytvořila postavu Runy v Radúzovi a Mahuleně na Pohádku Josefa Suka (1944).
Pracovat pod vedením Jarmily Kröschlové bylo vždy hlubokým zážitkem. Její silná osobnost se pojila s křehkostí, skromností a něhou. Byla přísná, ale současně tolerantní a velkorysá k lidským slabůstkám. Nekompromisní však byla vůči okázalosti, neupřímnosti a povrchním gestům. Ona totiž přesně poznala, zda taneční pohyb vyvěrá z čistého pocitu, a dokázala odstraňovat náplavy a nečistoty, které něco zastíraly, předstíraly, nešly z hloubky duše. Nesnášela formalismus a pohybovou vatu. Z toho vyplýval její vysoký nárok na charakter člověka, vztah k životu a k ostatním lidem. Její humanismus, zjevné usilování o prožívání své doby, optimismus, který ji provázel až do konce dnů - tím vším povýšila tanec na sděleni životní pravdy.
Když jsem v roce 1970 tvořila pod jejím vedením svůj tanec hořícího Jana Palacha na Chačaturjanovu Toccatu, nikdy mi neurčovala přesné pohyby, nesvazovala mě svými tanečními a choreografickými představami. Celý tanec zůstával plně mým dílem a Jarmila mi pomáhala především tříbit nejhlubší pocity z prchavého hudebního a pohybového okamžiku, čistila prameny mé pravdy, kterou jsem chtěla sdělit ostatním. Laskavá přísnost mé učitelky dokázala vyvolat pravdivý pohyb z nejhlubších hloubek duše. Tvorba výrazového tance je jako jarní otvírání studánek. Dosud cítím ty kořeny hluboko zapuštěné, z nichž už v mládí čerpala paní Jarmila Kröschlová sílu a čistotu své umělecké a pedagogické práce. Jak zřídka dnes prožijeme jako diváci tanečního divadla zázrak ztotožnění, zázrak společného dechu! Při seminářích v Praze a na chaloupce v Dolní Poustevně nám často kladla otázky. Víte, co je to tanec? Chápete tanec? Porozuměly jste tanci? Dlouho jsem na ty otázky hledala odpověď, nacházela ji postupně a hledám ji dodnes při pedagogické práci ve svém studiu. Je to nekonečné hledání a nacházení.
Vážím si toho, jak Jarmila Kröschlová dokázala uznávat klady a přednosti svých kolegyň. Paní Jarmilu Jeřábkovou pokládala za „vynikající tanečnici mládí, optimismu a krásy" a oceňovala její velký přínos dětské taneční pedagogice. Já sama jsem přišla do studia Jarmily Kröschlové ve svých dvaceti letech po desetileté práci v duncanovské skupině. Tehdy dosud okouzlena snadností a sladkostí prožívání tance a hudby jsem začala pod jejím vedením poznávat systematickou práci v pohybové analýze a syntéze, stavebních kamenech výrazového tance a tím poznávat skutečný smysl tanečního umění, smysl každého pohybu a každého pohybového motivu. Nebylo to lehké.
Jarmila Kröschlová neusilovala v poválečném období o velké choreografie. Věnovala se více pěstování taneční individuality a dokonalé pohybové výchově na anatomickém základě. V její skupině, ve studiu a v seminářích pro budoucí taneční pedagogy byl vždy jediným cílem výrazový tanec. Nikdy nezradila své ideály i přesto, že jí byly místnosti studia zabrány a jí dána možnost výuky jen po večerech. Přes den se věnovala hereckému dorostu a teoretické práci. Desítky herců prošly jejím pohybovým školením na pražské DAMU. V jejích stopách zde pokračuje doc. Eva Kröschlová. A my, absolventky dlouhodobých kursů a čtyřletých seminářů, se snažíme rozvíjet odkaz Jarmily Kröschlové v pohybově výchovné práci a v tvorbě výrazového tance. Předáváme tyto poznatky a zkušenosti dále svým žákům, školíme taneční pedagogy, aby dílo nezaniklo, rozvíjíme je dále, stále živoucí a současné. Škoda, že dosud nebyla znovu vydána závažná díla Jarmily Kröschlové - Pohybová výchova tanečníka a herce, Výrazový tanec a Nauka o pohybu. Metodika těchto knih totiž zahrnuje velký okruh těch, kdo by měli pohybovým školením projít - a to nejen herci a tanečníci. Práce v našich studiích je založena na individualitě, je to práce v menších skupinách, kde musí být každému žáku důvěrným pedagogickým partnerem; učitel spolu se žákem, nikoliv učitel nad žákem.
Jarmila Kröschlová naplňovala ve svém ideálu výrazového tance jednotu duševního hnutí s pohybem, v širším smyslu jednotu krásy duše a těla; navíc ten starořecký ideál dovedla k naprostému splynutí a dokázala rozvíjet náš duchovní svět i v oblasti hudební a výtvarné. U Jarmily Kröschlové se také nikdy netančilo „na hudbu", ale s hudbou, provívající každý dech, pulsující v každém úderu srdce. Nejhlubší okamžiky pravdy však přicházely při tanci v tichu. Improvizace a následná tvorba tance pak kladla na umělecké cítění nejvyšší nároky. Ještě dnes, tančíce bez hudby a v tichu, slyšíme zpěv skrytých pramenů, jejichž strážkyní byla naše paní Jarmila...
